Gwali

Ur se vznášel osamocen v pustém vesmíru. Pomalu obcházel planety svých bratří a shlížel na temnotu vycházející z nich. V tu chvíli si pomyslel, že udělal velmi dobře, když uzavřel bratry v prázdnotě do konce věků, jak doufal.

Přemýšlel, že by mohl světy předělat k obrazu svému, ale po pár pokusech tuto myšlenku zavrhl, jelikož na těchto světech bylo tolik zloby, že by to byl úkol takřka nemožný. Proto pár nejhorších světů zničil a rozhodl se stvořit úplně nový svět, svět, do kterého při jeho tvoření zapojí již svou novou sílu řádu, a bude to svět plný krás.

Ur pomalu tvořil nový svět. Čím déle ho tvořil, tím více měl radost se svého díla. Po stvoření hor, půdy, lesů, vod, ptáků, plazů a dalších všemožných živočichů a květin byl se svým dílem převelice spokojen, ale přesto mu zde něco scházelo. Procházel světem a přemýšlel co tu ještě chybí. Po nějakém čase se rozhodl, že udělá samostatně myslícího tvora, i když nikdy nic podobného netvořil, měl ze svého nápadu převelikou radost a v tu dobu již přesně věděl, jak ho stvoří a čím vším ho obdaří. A tak se i stalo.

Ur stvořil prvního samostatně myslícího tvora. Byl to oproti Urovi maličký slabý tvoreček který se krčil při zemi a bojácně vzhlížel na převelikou postavu před ním. V prvém okamžiku napadlo Ura, že se dopustil chyby a že stvořil něco, co má do myslícího tvora hodně daleko. Rozhodl se, že ho zničí a pokusí se znovu. Pak si však uvědomil, že když již něco stvořil a jeho chybou to není takové, jak si přál, tak je to jen jeho chyba a onen tvor má právo na život jako každý jiný, a sám před sebou zastyděl. Ur si klekl a pohlédl na tvora, pomalu ho pohladil po hlavičce řka: „Co teď s tebou mám dělat, drobečku?“ To, co pak následovalo, Ura velmi potěšilo. Tvor zvedl hlavu a začal vydávat zvuky jako go go gwa gwa.

Ur se začal smát. „A tady je chybička, maličký, ale neboj hned to napravíme.“ Ur dal tvorovi dar hlasu a pojmenoval ho Gwall. „Jsi překrásný a mám z tebe převelikou radost, ale koukám, že jsem tě mohl stvořit většího a silnějšího, jelikož tento svět jsem stvořil vyvážen. Můžeš sloužit jiným tvorům jako potrava, ale neboj, to se také lehce napraví. Dám ti mocný dar, ale bude záležet jen a jen na tobě do jaké dokonalosti ho přivedeš.“ Poté položil Gwalimu ruku na jeho hlavičku a nato ji hned vstáhl zpět a řekl:

„Dostal jsi od svého stvořitele dar využít síly svého protivníka proti němu samotnému. Když budeš napaden, budeš se moci přeměnit do toho, kdo tě napadl, a tím využít jeho předností. Nebudeš schopen se teď hned přeměnit do kohokoli, záleží jen na tobě, jestli tento dar budeš cvičit a získáš v něm mistrovství nebo ho necháš upadnout v zapomnění.“

Ur shlížel na svého prvního myslícího tvora, když tu mu zcela zbělala tvář. „Já hlupák, tak jsem byl zabrán do nového světa, že jsem si neuvědomil, jaký může mít vliv vydaní tak mocné síly na hráz, kterou jsem kdysi stvořil. Musím tě teď, můj milovaný, opustit a napravit to, co jsem možná právě teď způsobil, jinak nastane opět doba válek a temna. Ještě před tím, než odejdu, stvořím ti družku, aby jste se mohli množit a pomalu osidlovat tento svět. I ji obdařím darem, který jsem dal tobě a který se bude přenášet na každého potomka vzešlého z vás dvou. Stvořím také čtyři bytosti, které budou vládnout částí mých schopností, aby dodělaly to, co já teď bohužel musím přerušit“.

Poté Ur jak slíbil stvořil družku Gwalimu a také stvořil čtyři bytosti, které měly pokračovat v jeho díle, a na jejich stvoření obětoval polovinu své dosavadní síly. Tyto bytosti pojmenoval Gaia, Xarh, Nidaos a Sa`grtuk. Ur si je prohlížel a oni si prohlíželi jeho a pak se Ur vztyčil do plné své výše, řka:

„Pozorně se rozhlédněte a poslouchejte, co vám chci říci. Tento svět je jediný svého druhu ve vesmíru, jelikož je stvořen tak, aby vše navazovalo na vše a proto sebemenší narušení rovnováhy může mít strašlivý vliv na vše kolem. Já teď musím odejít, jelikož se možná stala strašná věc a bude si žádat nápravu. Vás jsem stvořil proto, aby jste dotvořili tento svět. K tomu vám pomůže část mé síly, kterou jsem do vás vložil.

Každý si stvoříte vlastní myslící rasu. Snažte se držet rovnováhu mého světa a nijak nenarušovat, co jsem stvořil nebo vás stihne naprosté zničení. Tak si přeji a tak se i stane“ S těmi slovy zmizel."

Ur se vznášel neviditelný v prostoru a shlížel na jím vytvořené bytosti. Už měl nejvyšší čas opustit tento svět a věnovat se velmi důležité věci, ale měl divný pocit, že neměl takto narychlo stvořit něco, čemu dal část své moci. Rozhodl se proto naposledy navštívit svého milovaného Gwalliho. Když ho našel, Gwalli seděl na břehu řeky, v ruce fialku a sledoval ryby, jak se prohánějí řekou. Ur tiše došel za něj. „Můj milý synu, nevím, jestli jsem udělal dobře nebo špatně, ale jak jsem řekl, stvořil jsem ony bytosti, aby se staraly o tento svět, než se vrátím. Ale nevěřím jim a proto jsem tě vyhledal, abych zařídil něco, čím spolu budeme moci promlouvat a tím si zajistím spojení s mým světem skrze tebe a tvé potomky. Spojím s tebou část své mysli, což mi umožní navázat s tebou mentální kontakt, ať jsem kdekoli, a totéž umožní i tobě a vždy nejstaršímu z tvé krve. Ale promluv ke mně jen tehdy, kdy to bude nesmírně nutné, jelikož budu mít hodně práce. Počítej však s tím, že při našem kontaktu budeš nesmírně trpět a nejspíše nepřežiješ více než dva kontakty se mnou. To, co jsem ti řekl, předávej dál svým potomkům. Poté sáhl na Gwalliho a spojil část své mysli s jeho a na to zmizel. Poslední, co po něm zůstalo, byly květy fialek padající z nebe. Od té doby mají Gwali fialku ve znaku své rasy a považují ji za posvátnou, jelikož jak jim kdysi Ur vyprávěl, byla to jeho prvá věc kterou stvořil silou Řádu.

Gwalli se pomalu množili a studovali svůj dar, aby ho mohli dovést k co největší dokonalosti a tím chránit jak sebe tak i ostatní dobré tvory na tomto světě. Pomalu se i sbližovali s novými rasami, které stvořili polobohové, jak začli Gwali říkat oněm čtyřem bytostem. Nezamlouvali se jim však všechny rasy a proto je zpovzdálí sledovali.