Skalborská kronika - rok 1076

Sepsal kronikář Leathan, přeložil Zerh

Nový rok a nová kronika událostí ve Skalboru. Jako předchozí roky i letos kroniku vedu já, kronikář Laethan.
Zima vládne už pátým rokem, ale pevnost nestrádá ani chladem ani hladem - zásobování funguje jak má.
Gwynnar, zástupce lorda ve Skalboru, je již čtvrtým měsícem předvolán na Zagan-Maru. Zpráv chodí minimum a situace je znepokojivá. Dá se však předpokládat, že lord Arrmon se opět zdráhá posilnit naši posádku a podmiňuje pomoc nejdřív prokázáním síly.
Pevnosti po dobu nepřítomnosti lorda zástupce Gwynnara velí kapitán Standford.
Řád Vran byl ponechán bez rozkazů, dokud se zástupce lorda nevrátí. Svou roli v Gheeru plní znamenitě, zásobování je hladké, protiakce gheerského odboje jsou jejich působením ve městě značně omezené. Zvědové Vran hlásí podezřelou aktivitu z východní části Východního úvalu, po opakovaných nájezdech vyklidili svůj tábor v této oblasti. Bude rozhodně záhodno tuto oblast bedlivěji prozkoumat.

8. 1. 1076
Zvěd, který se ozval koncem předchozího roku, si konečně vyzvedl odpověď kapitána Standforda. Nikdo z našich to není, takže kapitán předpokládá, že se jedná o nějakého vyslance ze Zagan-Maru, který se snaží na nás vyzvídat. Naše kontakty ve městě ale bohužel nemají popis toho, kdo zprávu vyzvedl.

11. 1. 1076
Po 4 měsících se vrátil náš velitel z ostrova Zagan-Mar. Vrátil se v bojovné náladě na palubě ukořistěného korábu se dvěma stovkami zasvěcenců, převážně našich vlastních, ale také desítky zaganmarských.
Naše předpoklady ohledně lorda Arrmona a jeho ochotě pomoci se ukázaly být jako velmi mírné. Lord zástupce Gwynnar předstoupil před posádku Skalboru a zaníceně mluvil o pošklebcíh a ústrcích z úst lorda Arrmona i zaganmarské šlechty. Patrně nás považují za změkčilé panáky neschopné vládnout a panovat. Zprávy o vzrůstající moci odboje vůbec nebrali na zřetel. Lord zástupce (nyní vlastně již lord) Gwynnar se proto rozhodl vzít vládu nad pevninou pevně do svých rukou. O Arrmonovi prohlásil, že je to šílený zabedněnec, posedlý vlastní nadřazeností, a zřekl se ho jakožto svého vládce. Je to troufalý krok a nevídaný v naší historii. Můžeme si jen domýšlet, jak hrozné ty 4 měsíce musely být, když se lord Gwynnar odvážil takto vzepřít tradicím.
Pevnost ovládl s příchodem tolika hladových krků lehký zmatek, ale podařilo se pro všechny najít odpovídající ubytování.
Do Gheeru byl odeslán rozkaz navýšit zásobování Skalboru, aby pokrylo naše nové potřeby.

13. 1. 1076
Život v pevnosti zapadl do starých kolejí, Gheer zvládá plnit naše požadavky, situace se zdá být zatím stabilizovaná.
Zpráva se rozkřikla, koráb si chodí prohlížet kdejaký pobuda.

15. 1. 1076
Jeden z pobudů si troufl příliš blízko a ještě po hradbách házel kamením. Dobře mířený šíp mu dal jasně najevo, kde je jeho místo.
Při obědě ovšem došlo ke kruté nestoudnosti. Jídlo, které přivezli ráno z Gheeru, bylo otráveno silným jedem. Mezi zasvěcenci silových odkazů si vyžádalo krvavou daň, mnoho dalších zasvěcenců padlo také. Smrt otravou postihla také zaganmarské zasvěcence.
Jen nemnoho z nás bylo ušetřeno, povětšinou vyšší důstojníci, jejichž zasvěcenci jedí lepší jídlo. Útočník, patrně ten nízký odboj, cílil na ty nejslabší z nás. Ti, kteří dnes padli, byli našimi věrnými společníky, součástí nás a naší komunity zde. Byli jako naši bratři a sestry, naše děti. Celá posádka proklíná viníka a přeje mu, aby ho postihlo totéž.

16. 1. 1076
Lord Gwynnar ještě v noci, když odezněly nejhorší následky otravy, vyčlenil jednotku, která měla ztrestat viníky, ale ta se ještě v průběhu noci vrátila zpět s nepořízenou. Gheer byl obsazen, jeho brány zavřené a na hradbách stáli příslušníci řádu Vran a našim vyslancům se vysmáli. Jednotka hlásila, že při zpáteční cestě podřízla každou Vránu, kterou potkala. Další hořké sousto pro lorda Gwynnara.
Protiútok ale musí počkat, až se posádka fyzicky vzpamatuje ze smrti svých zasvěcenců. Každý se však podílí na přípravách, podle svých možností. Pevnost není uzpůsobena k pohřbívání a my řešíme palčivou otázku, co s tolika mrtvými, než se jejich těla začnou rozkládat.

17. 1. 1076
Protiútok na Gheer byl nuceně odložen. Ráno do skalborského přístavu připluly tři lodě ze Zagan-Maru. Nevěří nám, že Gheer není pod naší nadvládou, považují to za úskok. Vyjednávat přišli tři vojevůdci ze Zagan-Maru, patrně tři kapitáni tří korábů. Ani jeden z nich nemluvil jménem lorda Arrmona, nikdo z nich se netituloval jeho vyjednavačem. Proč? Co se na ostrově stalo?
Žádají otevření pevnosti a složení zbraní. Lord Gwynnar toto zamítl, ale nabídl jim, že mohou rozšířit posádku Skalboru, pokud chtějí přestat žvanit a konečně přidat pomocnou ruku při správě Dalthegaru. Podmínky jsou pro obě strany nepřijatelné a tuším, že kompromis se bude hledat velmi velmi obtížně.
Zagan-marští rozbili své ležení v ruinách města, pevnost je uzavřena. Byť je naše posádka oslabená, pořád máme pevné hradby Skalboru, posílené magickou ochranou. Lord Gwynnar také vydal další rozkazy, které měly zvýšit obranyschopnost naší pevnosti.
Mrtví byli z důvodu obléhání posláni jedinou možnou cestou z pevnosti. Do moře. Časem se tam dostanou. Bolí mne u srdce tuto zprávu psát, ale pevnost si nemůže dovolit čekat, až se z mrtvých těl začnou šířit nemoci.

20. 1. 1076
Po třech dnech neúspěšných vyjednávání dnes zaganmarští za východu slunce zaútočili. Vybrali si zákeřnou hodinu, kdy slunce stálo nízko nad obzorem a oslepovalo naše lučištníky. Snažili se narušit naše hradby salvou z děl, ale magická bariéra jejich útok vydržela. Mágové se tváří dostatečně sebejistě.
Lord Gwynnar přikázal alchymistům, aby zintenzivnili práci na výbušných lektvarech. Pokud by hrozilo, že zaganmarští budou ve svém útoku úspěšní, chce se s nimi lord vyrovnat po merhabsku.
V noci se našim elitním lučištníkům podařilo zápalným šípem posilněným kouzly našich mágů zapálit velitelský stan. Úspěšný protiútok zvedl morálku v pevnosti. Což je potřeba, naše zásoby jídla se povážlivě tenčí.

21. 1. 1076
Útok zaganmarských pokračuje s neztenčenou intenzitou. Jejich mágové přidali ruku k dílu a na několika místech se jim podařilo překonat magickou bariéru a poškodit hradby. Nejedná se o žádné vážné poškození a našim vlastním mágům se rychlo podařilo bariéru obnovit. Je však poznat, že ztráta zasvěcenců a dva dny bez řádného odpočinku si na nich začínají vybírat daň.
Někteří kapitáni navrhovali uspíšit odpálení dolu pod městem, alchymisté ale byli striktně proti, výbušnin samozřejmě není dostatek. Lord Gwynnar odpálení odložil. Pevnost musí ještě pár dní vydržet. Alchymisté míchají ve dne v noci.

22. 1. 1076
Moci tak číst v myšlenkách těch tří! Sotva začli obléhat pevnost, sbalili všechno vybavení a odpluli. Beze slova vysvětlení. Na místě nenechali nic použitelného a vzali i koráb, na kterém připlul lord Gwynnar. Průzkumné jednotce se podařilo zajistit nějaké jídlo a další materiál, ale nic, co by řešilo naši situaci.
Bylo vyčleněno několik jednotek, které se měly pokusit ulovit nějakou zvěř v lese. Musím však uznat, že lov není naší silnou stránkou, výsledky byly velmi chabé.
Pevnost zůstává ostražitá, ale naší první starostí je nyní zajistit si potravu pro další dny.

24. 1. 1076
Dnes se nevrátila lovecká družina, vyslaná do lesů v úvalu. Lord Gwynnar nařídil větší opatrnost a skrývání. Neslýchané, aby se Arapal skrýval ve vlastní zemi! Ale je třeba se zotavit z utržených ran a jít si vyřídit účty s Gheerem.
Družina vyslaná na Bergrenskou pláň přinesla uklidňující zprávy. Pevnost, kterou tam držely Vrány, byla zničena, po Vránách není ani vidu ani slechu. Boj proběhl patrně již před nějakou dobou, přesto se družině podařilo zajistit nějaké použitelné zásoby a donesla i čerstvé maso.
Na několika místech v dole se bortí strop. Patrně následky otřesů způsobených děly zaganmarských. Sudy s výbušninami byly přesunuty tak, aby nehrozila jejich exploze.

26. 1. 1076
V ruinách města je opět živo - během dopoledne přitáhla další armáda. Vidíme barvy Tooru a nenáviděné Merhaby a v našich srdcích zaplála touha po pomstě. Jejich počty však převyšují naše odhady. Kde dokázali nabrat takovou sílu? Až boj prověří, zda se jedná skutečně o vojáky nebo jen sedláky navlečené do zbrojí.
Alchymisté se vrátili opět ke své práci. Bylo by tak krásné vrátit jim, zrovna jim Merhabu!

28. 1. 1076
Armáda před našimi hradbami přešlapuje na místě. Evidentně nemají prostředky na zdolání naší bariéry, a tak jen slepě pálí. Mágové si odpočinuli a útoky na bariéru jsou velmi slabé, takže s jejím udržováním nemají problém.
Co však dělá větší starosti, je zásobování. Během pár dní klidu jsme nashromáždili určité zásoby, ale ty se opět povážlivě tenčí.
Kapitáni opět navrhují odpálení výbušnin, ale lord Gwynnar otálí. Do ruin města se stahují stále další a další vojáci a lord touží zbavit se co nejvíce nepřátel.

29. 1. 1076
Pevnost je pod útokem! Magická bariéra z ničeho nic selhala, hradby a vojáci na nich odbrželi zdrcující zásah. Nepřítel je pod hradbami a dostává se přes ně! Předkové dejte nám sílu...