Farea

"To se mu lehce řekne: Stvořte si myslící tvory," přemýšlela nahlas Gaia, přecházejíc při tom po nádherné louce uprostřed lesa. "Copak já vím, jak se to dělá? Jak se tvoří myšlení? Kdyby řekl kámen nebo strom, prosím, to je hned. Ale ne, on si jen tak řekne myslící rasu. Pche!" naštvaně kopla do pařezu. Ozvalo se jemné cinknutí a z prostoru před ní se vynořil motýl. Motýly používala jako své informátory, zda jde vše v přírodě podle plánu. Tenhle byl obzvlášť nádherný, jeho křídla zářila všemi barvami duhy. Chvíli jen tak stála a kochala se jeho krásou, aniž by vnímala, co jí chce říct. Teprve po chvíli se vzpamatovala a vyslechla ho, myšlenkami byla však už úplně někde jinde. Motýl zmizel a Gaia zase začala přecházet po pasece. Podrážděnost ji už přešla.

"Tak tedy dobrá," pokračovala ve svém přemítání. "Ale moje rasa musí být stejně krásná jako ten motýl, hbitá jako panter a mít oči jako rys," rozplývala se dál. Pak se ale zarazila tak prudce, jako kdyby narazila do zdi. "Hmmm, ale jak by měli vůbec vypadat?" Ať přemýšlela, jak chtěla, tak ji žádný příhodný tvar nenapadal. Tu si však na něco vzpomněla. Vždyť Ur říkal, že on svou rasu už má. Gaia zalitovala, že nemá vousy, pod které by se mohla zasmát a tak se spokojila jen s jemným zachichotáním. Její zvonivý smích se odrazil od korun okolních stromů a vyděsil celou populaci ptáků, kteří tam hřadovali. "Musím se na ni podívat malinko blíž," slíbila si a začala konejšit poplašené ptáky.

Ráno druhého dne ji zastihlo Gwali, když se neviditelná procházela po největší vesnici. Se zájmem sledovala chování, rozepře, hádky i lásku tohoto národa. Nakukovala do jejich primitivních chýší a potloukala se kolem. Docela se jí tam líbilo, bylo to takové divné hemžení, které ovšem mělo svůj skrytý řád. Jen jedna věc ji zarazila. Postávala u ohrady, kde Gwaliové chovali ovce. Zrovna přišel jejich pastevec a začal je vypouštět na pastvu. Když byly všechny ovce venku, Gwali se proměnil ve vlka a začal je hnát na pastvinu. "No fuj," pomyslela si. "Tak tohle ne, je to sice praktické, ale také nepřirozené."

Zhruba za týden se Gaia, nabytá poznatky o chování Gwaliů, vrátila do svého lesa. V hlavě už měla plán, a tak se neprodleně vydala do nejteplejších oblastí pralesa, aby našla bytosti vhodné k jejím záměrům. Konečně je našla. Na stromech zde žila podivná chlupatá zvířata se čtyřmi chápavými tlapami a vzrůstem podobní Gwaliům. Tušila, že UR jim říká Gorily. Vyhlédla si jedno větší stádo, uspala je a nařídila svým skřítkům pomocníčkům, aby je přenesli do vhodného lesa. Když tak bylo učiněno, Gaia pohledem přehlédla spící těla a zhluboka se nadechla. Pomalu zvedla ruce nad hlavu a mezi nataženými pažemi jí prolétl blesk. Chvíli se tam zmítal, až se od ní náhle odpoutal a s ohromným třeskem se dotkl každé spící postavy. Současně zazněla z jejích rtů jediná věta: "Změň se!" A zhroutila se do trávy.

Nikdy se nedozvěděla, jak dlouho tam ležela, ale když se probrala, byla už hluboká noc. Nebe bylo pokryté mraky, ale jeden paprsek měsíce si našel skulinku a dopadl na tvář spícího tvora. Gaia si ji se zájmem prohlížela. Spatřila tvář, jakou si v duchu představovala, když vyslovovala slova proměny. Dlouhé plavé vlasy, špičaté uši bez lalůčků a neskonale sličnou tvář. "Tak, toto by se podařilo," pomyslela si. "Ale jak to dopadlo s druhou částí?" Popleskala spícího tvora po tváři. Jeho víčka se otevřela a na Gaiu se upřel pohled dvou světle modrých očí. Dlouze se do nich podívala a hluboko uvnitř spatřila záblesk inteligence.

"Kdo jsi?" optala se ho.
"Jsem....jsem Andor," odvětil.
"A jak se jmenuje tvá rasa?"
"My? My jsme.......Farea!"