Novinky

18. 10. 1087
Cestu na jihozápadní straně města lemovaly dva kůly s napíchnutými hlavami dobrodruhů, kteří se v noci pokusil provést atentát na generála. Pila jižně od města už od časného rána pracovala a vytvářela další stroje k dobytí města.
Sarif, poté co vyšel ze svého ohořelého stanu, vynechal šálek čaje a rázným krokem šel podél skály do východní strany údolí. Tam se sešel se svým protějškem Fergasem a spolu navštívili věž nekromanta, která se tyčila ve skalách. Ve věži potkali xarhaazskou mágyni Naratheu, jak se prohrabávala v šuplíkách. Dříve než ji měli generálové možnost vykázat ven, tak pronesla, že si doplňovala zásobu bylinek a vyšla ze dveří. Generálové vyšli do horního patra, kde zaujali postoj na venkovním balkonku. Tam jistým zrakem, ale i s pomocí dalekohledu, pozorovali město a plánovali další kroky útoku.
Po dobré hodině společného rozmlouvaní se vrátili skalní cestou zpátky mezi vojsko. Oba si nechali přivést koně a Sarif se pak rozjel na západ a poté obloukem kolem démonů na sever dál od města. Zapomenul si snad něco ve Skalboru? Možná si jel nechat ošetřit zranění z nočního přepadení pryč od města, aby neukázal slabost před svými vojáky.
Fergas mezitím na koni obstarával velení na jižní i východní straně hradeb. Nová beranidla byla připravena k útoku a u posledního z katapultů se vršily kameny nanošené z nedalekých skal. Bylo jisté, že i pouze s jedním z generálů čeká město opět nelehký den. K velení prvního útoku východního beranidla si Fergas vybral jednoho z dobrodruhů, který byl na jeho straně a v předchozích dnech se ukázal velmi platný v odrážení a zastavení mnoha střel obránců a tím tak zachránil nejednomu z vojáků život. Regos tak jako jediný obrněnec bez štítu v ruce pomáhal táhnout beranidlo k bráně. Jeho znalosti několika škol magií pomohly útočníky udržet u beranidla podstatně delší dobu. Později však ustupoval od brány jako jediný, kdo přežil, a jeho spolubojovníci, kterým velel, kteří padli a které následně sám znovu temnou magií vzkřísil, zůstali nalepeni na bráně a společnou silou do ní tlačili a zároveň tak tvořili štít další skupině vojáků přicházející k beranidlu.
Na západní straně panoval mezi démony neklid. Jejich ohnivý řev se rozléhal údolím. Zem, na které několik předchozích dnů spočívali, byla zcela bez vegetace. Z řad démonů se směrem k hradbám prohnal houf dvounohých bestií o něco větších, ale výrazně mohutnějších než člověk. Rychlým přesunem se dostaly až k hradbám, do kterých zaryly své drápy, a s pomocí přískoků se dostávaly na vrchol hradeb. Tam zuby a drápy zabily několik obránců než poslední z nich v kvílivém křiku zahynula.
Jejich oběť umožnila démonům nerušeně koncentrovat svůj hněv na hradbu nad branou a ta se následně propadla a zasypala bránu s cestou vedoucí do města. Obránci na severní části hradby zůstali odříznuti a museli si zřídit náhradní přístup skrze střechu z jednoho z domů. Spadané sutiny hradby stále tvořily obranný val, který znemožňoval projití v plné síle, ale znamenaly také prolomení obrany a z pozice démonů přístupnější bod do nitra města. Několik drobných démonů tak zemřelo až v ulicích města a mnoho obránců, kteří byli více zručni se zbraní pro boj na blízko nežli zbraní střelnou, si konečně přišlo na své.
Katapult na jižní straně udělal mnoho jizev na hradbách, ale žádné velké poškození nenapáchal. Snad jedině uvnitř města, když párkrát přestřelil. Práce beranidel na východní a jihovýchodní bráně se zdála být téměř u konce.
Sarif se za svitu zapadajícího slunce navrátil do svého červeného stanu lemovaným zlatým zdobením.

Při pravidelné večerní poradě John vyslechl hlášení velitelů obrany - jako obvykle to byly neveselé záležitosti. Zprávy ze Zagan-Mar od Gerwynovy odpovědi nepřišly žádné - a ani lordova odpověď Johnovi mnoho radosti neudělala. Na druhou stranu, možná je to skutečně to nejlepší, co může Gheer udělat. Tak či tak, jiné cesty neviděl a nyní bylo třeba zajistit, aby Gheer vydržel dost dlouho a náležitě se připravil na svůj pád. Čekala je další krušná noc.