Novinky

Gerwyn se musel přemáhat k úsměvu, když se loučil s mladým hrabětem. Tak, jako mu slova gratulací nešla přes rty na oslavě hrabství, nešla mu přes rty ani nyní. Přesto děkoval za pohostinnost a chválil obnovu Tooru. Přesto se těšil na další setkání a doufal, že jejich nedávné neshody a nedorozumění jsou zapomenuty. Něco se mu nezdálo a nemyslel si, že by to mělo něco společného se slovy gwalky o svém protipólu. Ne, tuhle ješitnost už překonal, stejně jako nedůvěru starého fareana. Tahle myšlenka mu pomohla se usmát na blondýna a vyjádřit své díky se zdáním upřímnosti. Jeho spěch do přístavu nebyl hraný ani trochu. Opravdu musel stihnout příliv. Ne proto, že by jeho návrat domů nepočkal o dalších pár hodin, ale proto, že musel dodržet čas tajného setkání domluveného na širém moři.

po setmění, několik mil od břehu...
Rybářská bárka přirazila k boku o tolik většího korábu. Na palubu arapalské lodi se nejdříve s nadávkami vyškrábal John, který vládce Říše probodl pohledem.
"Tohle je pitomej nápad," povzdechl si Gheeřan, ale vzápětí se otočil, aby nahoru pomohl zbylé posádce loďky. Celkem byli tři a během chvíle stáli před usmívajícím se lordem, za nímž stál mladý, trochu zamračený voják.
"Vítejte na palubě, slečno Vinie," políbil ruku štíhlé postavě v kápi, jen aby se vzápětí s pokývnutím obrátil k Oriasovi, třetímu návštěvníkovi. "Generále, prosím přijměte mé slovo, že přebírám ochranu nad Vaší dcerou. Udělám vše pro to, aby na Zagan-Mar našla štěstí."
Starý voják jen pokývl. Na jednu stranu se mu to, co dělají příčilo, na druhou to bylo plnění starých závazků. A závazky by se měly plnit.
Za další hodinu, strávenou společnou večeří a loučením, se bárka znovu odrazila od boku korábu a vyrazila houstnoucí tmou zpět k pobřeží. Arapalská loď se už obracela opačným směrem, je čekala delší cesta. Delší, ale rozhodně pohodlnější. Přecijen, byl to koráb lorda, který si na slušné zázemí potrpěl.