Novinky

"To je vše, můžete jet," promluvil Ralaner k vozkovi a ten pobídl koně k pohybu. Povoz projel za dřevěné hradby ven z osady, vozka švihl koně opratěmi a spěšně vyrazil po cestě dále.
"Pojďte a opatrně vemte ty bedny a uschovejte je ve skladišti. Dejte kolem nich a mezi ně ještě více látky ať se žádná náhodou nerozbije. Jdu to ohlásit Erikovi."
Alan s Arlunem pokývli, letmo zasalutovali a rozešli se vykonat rozkazy. Dveře kapitánova domu vrzly v pantech a kapitán, anižby vůbec zvedl hlavu, zvolal: "Další kořeny?"
Ralaner se usmál. "To jsem já pane."
Kapitán zvedl hlavu. "No jo, vidím, co neseš za zprávy?"
"Už to přišlo," odpověděl s nadšením, "čtyři plné bedny."
Erik se usmál a vstal ze židle. "Vysvětlili vám, jak je použít?"
"Mno, mágové tu nebyli, ale vzkaz jsme dostali: hodit směrem do lávy a opakovat dokud nevyhasne."
"To se zdá být snadné. Půjdu si pro zbroj, vem dva muže a lektvar pro každého, vyjedem někam daleko odtud vyzkoušet, co to umí."
Ralaner pokývl a letmo zasalutoval, tak jako to dříve udělali Alan s Arlunem.
Po krátké chvíli se všichni sešli mimo osadu a rychlým krokem prošli přes hustý les na severovýchod do měsíční brány.

Ihned po průchodu branou byl ve vzduchu cítit kouř a zápach síry. Každý z lovců rychlým nacvičeným pohybem vytáhl šíp z toulce a založil ho do tětivy. Dva šípy proletěly vzduchem a naproti nim se vzduchem nesla ohnivá koule, která srazila Arluna k zemi. Erik k tětivě přiložit nový šíp a zkontroloval pohledem lovce. Ten si mnul čelo a pomalu vstával ze země. Kapitán obrátil pohled zpátky k místu, odkud letěla ohnivá koule, ale nebezpečí pro tuto chvíli pominulo. V louži krve ležel mrtvý ještěr rudě červené barvy a šípy trčící z jeho hrdla slabě hořely.
Lovci vykročili vpřed. Více ještěrů a jiných ohnivých tvorů se pokoušelo bránit své teritorium, ale žádný při střetu s lovci neuspěl.
"Už je klid, zatím. Běžte dolů za tu skálu, připravím první lektvar, uvidíme co se bude dít." Lovci zaujali své pozici a Ralaner si jednou rukou otíral pot na tváři zatímco sledoval tekutinu uvnitř lahvičky v druhé ruce.
Poodstoupil pár kroků a následně hodil lektvar přímo do lávy. Zrak mu oslepil silný záblesk a poté viděl jen vlnu ohně, co se k němu blíží. Upadl na záda a pouze se kryl.
Oheň byl všude a ožíval. Elementálové vstávali z plamenů a hrnuli se směrem k němu. Vzduchem prolétl další lektvar, jiný, modré barvy. Rozbil se o skálu a znovu se zablesklo. Elementálové ustali v pohybu a svýma ohnivýma pažema se chytali v bolestech za hlavu. Lovci už byli u Ralanera a pomohli mu vstát. Všichni sáhli po zbrani a začli s ohněm bojovat.

Vzduch čpěl popelem a sírou více než předtím. Erikova bota podupávala na zpevněném povrchu, kde dřív protékala v trhlině žhavá láva. Teď už z ní zbyl jen popel a kámen.
Lektvar účinkoval. Probudil z lávy její sílu do živlů a umožnil jí, aby vyhasla, a zem se opět uzavřela a zpevnila. Snadné řešení to nebylo, ale bylo účinné. Láva i oheň byly z místa pryč.

Po návratu zpátky do osady si nejdřív čtveřice lovců dala studené pivo, při kterém líčili boj s ohněm dalším lovcům. Erik dopil třetí lahev, krátce se rozloučil a opustil Šíleného býka aby ze sebe u studny opláchl saze a pot.
Otevřel dveře svého domu a usedl k pracovnímu stolu.
"Jestli tohle máme zvládnout, tak budem potřebovat pomoc," pronesl pro sebe, rozložil si na stůl papír a chopil se brku. Nad vzkazem moc nepřemýšlel, v rychlosti ho napsal a ihned ho šel vyvěsit ven na nástěnku.


Stateční hrdinové!

Díky vám se nám konečně podaří přemoct oheň a zahojit zem.
Z esencí ohně, které jste nám odevzdávali, jsme vytvořili lektvar, který promění lávu v kámen a spojí ji se zemí.
Avšak pozor. Tento proces je velmi nebezpečný a oheň se brání velkou silou. Proto potřebujeme vás na pomoc v boji.

Žádáme tak každého, kdo bude chtít vypomoci, ať přijde dnes 21.9. v šest hodin večer sem do osady.
Připravte se na boj s ohněm zbraní i vodou.