Novinky
Seděl v dřevěném křesle, opřený o stůl před sebou a okusoval jablko. Bylo těžké určit jeho věk z pouhého pohledu, ale ti co ho znali věděli, že už překročil polovinu páté dekády života. Rozhodně tak ale nevypadal. Díval se na vojáka, který před chvíli prošel dveřmi a teď stál před svým velitelem.
"Mluv," řekl jen sedící a nonšalantně mávl rukou.
"Pane, práce na zajištění oblasti pokračují. Některé plány byly naplněny pomaleji než se očekávalo…"
"... než jsi ty očekával."
"Než jsem očekával," opravil se voják a zmlknul.
"Pokračuj."
"Kamenné pevnosti stojí už i na jihu, s přibývajícím počtem těch pěšáků jsme přistoupili i k výstavbě opevněných táborů. A vzhledem k pomalé těžbě kamene máme jednu dřevěnou stavbu."
Sedící muž přestal žvýkat jablko a podíval se na vojáka. "Tohle jsou dobré zprávy. Co krystaly?"
"Výzkum dědictví prokletého Kerantu pokračuje."
"Výsledky?"
"Příliš brzy na jakékoli závěry, pane."
Velitel jen kývl a mávnutím ruky poslal vojáka pryč. V poslední době měl pocit, že se obklopil jen idioty kteří nechtěli zmiňovat špatné zprávy. Naštěstí však nemusel spoléhat jen na ně. Sám sobě gratuloval k rozhodnutí udržovat přímý a skrytý kontakt přímo s jednou z rudých plášťů. Bavilo ho, jak se mu snažila zavděčit.
