Novinky

"Rád tě zase vidím! Nějaké problémy na cestách?" Muži si podali ruce a obklopili je strážní v modrých pláštích.
"Ne, vůbec ne, i když jsme se snažili být nepozorováni, tak to vypadalo, jako by nás každý viděl a obloukem se vyhýbal. Ani zde v okolí hradu nebyly problémy a tady jsme je očekávali nejvíc."
Oba muži se na sebe pousmáli a vydali se kamennou chodbou. Po pár krocích si návštěvník v ošumělém cestovním plášti odepl opasek s mečem a podal ho jednomu ze strážných, kteří jim šli po bocích.
"Takže tady to chceš provést?" S mírným pokrčením čela se rychle rozhlédl po chodbě, zkontroloval temné kouty a pak se tázavě podíval na prvního muže.
"Znáš jiné vhodné místo? Předpokládám, že jestli jo, tak nebude u vás v těch zříceninách," nadhodil starší muž s úšklebkem.
"A tohle snad zřícenina není? Když jsem šel dolů, tak jsem se bál, aby nás to tu nezasypalo, až si nějaký pták sedne na zbytek střechy a celé to spadne."
"Alespoň se tu dá být. Slyšel jsem, že u vás každý, kdo tam chvíli zůstane, onemocní a zblázní se."
Muži zastavili a pohlédli na sebe.
"Přijatelná cena za to, kolik těch proklatců tam zemřelo, nemyslíš? Bez té zkázy bychom dnes neměli žádnou šanci," odvětil klidně ten cizí.
"A kdybychom je my nezdrželi dostatečně dlouho zde, tak byste nic z toho nestihli připravit." Krátkou chvíli mlčky stáli, koukali na sebe a slabě povzdechli.
"Smrt Arapalu!" řekli souhlasně a podali si ruce.
Pak pokračovali chodbou dál až do malé zasedací místnosti. Ten v ošumělém plášti se rozhlédl kolem.
"Musím uznat, že jste tu odvedli dobrou práci." Usedli za stůl. "Takže rovnou k věci?"
Muž v modrém plášti si hlasitě povzdechl. "Doufal jsem, že tě bude zajímat, jak to dopadlo s ní."
Druhý se pousmál. "To až potom, nejdřív práce. Ty mu teda věříš?"
"Věřím. Znám ho už z doby před válkou. Sice jsme si dlouho nebyli jistí, na čí straně stojí, ale teď už je ten správný čas."
"Slyšel jsem, že poslal jednoho svého muže Arapalci. Aby uhladil ten průšvih s vraníma hlavama."
"To udělal. Ale asi změnil názor, protože později stál za likvidací Vran ve městě. Tern se na něj pak víc zaměřil a věří tomu, že má už všech Vran a Krkavců v Gheeru plné zuby."
"Dost by se změnilo, kdyby se přidal na naši stranu."
"To nepochybně. Určitě má informace, které se k nám nedostanou." Na chvíli se oba odmlčeli, zvažujíc přínosy i rizika. Pak promluvil mladší.
"Slyšels, že se dali zase do útoku na Vrány?"
"Jo, prý ve městě udělali docela rozruch. Pitomci."
"To jo, ale tohle nemyslím."
"Tak co tedy?"
"Ve východním úvalu přepadli jeden z těch blízkých táborů."
"To je dost. A úspěšně aspoň?"
Rozhovor pokračoval dlouhé hodiny, skrze různá témata a lahve s vínem. Poté se oba generálové rozloučili a vydali se zpátky do svých domovů.