Události

05. 11. 2009, 13:17 - Malak

„Pusťte ho!“ zařval muž sedíc na vysokém tmavém trůnu. Dveře se rozletěly a dovnitř vešli dva ozbrojení strážní, mezi sebou malého muže celého oblečeného do temně hnědé kůže s kuklou na hlavě. „Tady je pane!“ Řekl jeden strážný a postrčil zbraní temného muže vpřed. Ten zavrčel, v mžiku se otočil, uskočil do strany, vytáhl malou dýku a bodl ji strážnému do krku. Strážný padl k zemi mrtvý. Druhý okamžitě vytáhl zbraň a postavil se před vraha. „Dost!“ Zařval muž sedící na trůnu, vstal a vykročil směrem k mužům se zbraněmi v rukou. „Nech nás o samotě a vem s sebou ten bordel!“ Křikl směrem k strážnému a ukázal na mrtvolu na zemi. Počkal až strážný za sebou zavřel dveře a obrátil se na vraha: „Jak si dopadl Gerogu? Jsou mrtví?“ „Ano pane“, sykl vrah. „Nestihl jsem všechny, ale zabil sem jich mnoho a poté použil váš svitek k otevření brány s démony, jak jste mi přikázal. Potom jsem zmizel, bylo tam už moc živo.“ Vysoký muž vytáhl meč a udeřil vraha jílcem. Vrah spadl na zem a muž se nad něj sklonil. „Říkal jsem, že ti Kerantští bastardi zemřou do jednoho! Vrátíš se zpátky a zabiješ je všechny a zkus zmizet aniž bys to udělal! Víš, že si tě najdu a bude tě to velmi mrzet!“ Zařval muž. „A..ano pane, vrátím se a udělám, to. Nezklamu vás znovu můj pane“,vypískl vrah. Muž zasunul meč zpět do pochvy a usadil se zpátky na trůn. „To bych ti radil, vrať se brzy a s lepšími zprávami.“ Muž otočil hlavu a rukou pokynul vrahovi ať odejde. Vrah se zvednul, otočil se a zamířil ke dveřím mumlajíc si: „Stejně tě jednou zabiju a tvoji smrt si vychutnám..“ Rozrazil dveře, okem mrknul na strážného a vydal se dlouhou chodbou ven.

18. 08. 2009, 21:46 - Malak

Vítr nabýval na síle a zvedal ze země čerstvě napadaný sníh. Od moře s sebou táhl velký mrak, černý s bouřnými záblesky. Tato směs zuřivého severského počasí se prohnala nad drobnou vesnicí, kde jakoby ani nebyla, pouze nově napadaný sníh a chvilkové zatmění oblohy zůstalo po ní. Strážný oklepal sníh z medvědí masky a ze strážní věže sledoval mrak směřující dále na jihovýchod. Velké sněhové vločky začaly narážet silné zdi hradby, za hradbama už uděřil do země první blesk a z černého mraku se vynořily kroupy se silou padající k zemi. Mrak ještě nabyl na své síle a zanedlouho zahalil vše do temnoty plné mihotajících ledových kusů padajících na zem. Při dopadu ledu k zemi by se dalo v zvukách hromu a kvílícího větru zaslechnout rozléhající se praskání kostí. Padající ledové úlomky stále a stále nabývaly na velikosti a s větší silou pokropovaly oblast pod mrakem. Okolím se rozlehl táhlý výskot a po jeho skončení od země směrem do mraku vzlétaly ohnivé koule. Některé silnější a větší prolétly skrz mrak a jiné úplne ztratily na své síle než se mu zdaleka přiblížily. Z nebe naopak k zemi popadlo několik velkých kusů ledů, které se po dopadu roztříštily na menší ostré krystaly, které se probudily k životu. Ohnivé koule ihned přesměrovaly svůj cíl z nebe na krystaly, které se okamžitě pustily do protiútoku. Z dálky od strážné věže bylo možno pouze pozorovat velkou mlhu, silnou sněhovou vánici a prosvitující blesky šlehající z nebe a ohnivá kouzla. Celé toto probíhalo po několik dní a černý mrak i přez silný vítr se nehnul ze svého místa. Stále bdil nad svým cílem, plnou silou se na něj zaměřoval a během dne i noci ho zakrýval před jakýmkoliv světlem. Stále bylo slyšet neoslabující praskání kostí, táhlé kvílené dopadání těžkých úlomků ledu. Vše to se rozléhalo po severské planině a jako kdyby to byla jejich řeč oni na to uposlechli. V poslední den, kdy bouře trvala, se z okolí zasaženého místa probouzel mocný řev. Strážný tento řev dobře znal a ihned na něj zareagoval jak se očekávalo. Rozhlédl se z věže po bílé planině, kde spatřil mohutné bílé pohyby. Všechny směřující k bouři. Tento pohled dokázal na strážcově tváři udělat úsměv a se sevřením své sekery nabral směr do domu náčelníka. Zde pověděl co spatřil a dodal, že je připraven. Náčelník vzal roh svůj a dlouze zatroubil na něj. Zvuk rohu se rozlehl od vesnice až k mraku, kde narazil do hudby bitvy. Zavěsil za pas roh a popadl sekyrou svou, vyrazil z domu a k vojsku postavil se. Všichni k boji připraveni, zbraně nabroušeny a za táhlého řvu do boje vyrazili. Všichni za stálého běhu dorazili do temnoty pod mrakem a všem byl jasný svůj cíl, koho zde mají zničit. Už zde také byli oni, bylí a s mohutním řevem dávajíc smrtící rány. Boj ale neproběhl uvnitř, uprostřed pod mrakem, ale kolem kraje, kde od hradeb pokrytých sněhem utíkala stvoření temna. Tam pouze místo smrtelných kusů ledů našli jistější smrt v tlapách bojovníků s drápy i sekerami. Na večer, kdy bitva dostávala klidu a nepřítel už nebyl k spatření, se mrak jak na povel roztrhal na menší a ty už následovaly vítr dál na jihovýchod k moři. S hnilobou na zbraních se vojsko vydalo zpět k domovu. Každý z vesnice ještě toho dne dostal varování, aby se i nadále od místa toho držel stranou a uklidnění, že už více v těchto místech nebude podobných tvorů k spatření a vládu nad dnešním bojištěm získá bouře severu.

17. 12. 2008, 18:48 - Revan

Nad Min-nocem se setmělo. Začal foukat mírný večerní vánek. Bylo chladno jako každou noc v tuto roční dobu. Městem se neslo tradiční ticho, obchodníci již pomalu zavírali své krámy a lidé se chystali ulehnout do svých postelí. Na město padla mlha..
V tu ránu se mírně otřásla země. Nikdo tomu nevěnoval sebemenší pozornost, dokud se otřesy nezačaly opakovat.
Nedaleko v lesích lovil Kejlin mohutné srnce, vyskytující se v této oblasti, když najednou jeho kůň zpozorněl a mírně znejistěl. Kejlin ho pobídl ke klusu a s taseným mečem se vydal opatrně dál. Když se přiblížil k městu, spatřil to… Trhlinu v zemi a z ní vylézajíc nemrtvé… Hromady nemrtvých.
Začal je nemilosrdně zabíjet, ale bylo jich čím dál víc. Když v tom jako na zavolanou mu přiběhli na pomoc lučištnice Saysha a starší Gwali Robin de Martis. Společně odráželi vlny nemrtvých, ale jejich snaha se zdála být nekonečná a pomalu jim docházely síly. Proto zvolili ústup očekávajíc co se bude dít dále. Na druhý den procházel Robin okolo města a spatřil, že počty nemrtvých vzrostly a pomalu se začali formovat. Útok se blížil.
Robin se vrátil do města a usedl celý utrápený k ohni. Když v tom ucítil obrovský nárůst magie okolo něj, pohlédl směrem k ohni a nevěřil svým očím. Oheň vzrostl a podivně začal zářit. Opatrně odstoupil a čekal co bude dál, když se najednou okolo zhmotnili dva, jenž dlouho neviděl. Samotní poslové Ura, Strážci Grizzly a Panther. Byly obráceni k ohni, soustředěně na něj zírali a vycházela z nich magická energie směřující do jeho středu, jenž se ještě více rozzářil a zmohutněl. V tu ránu se okolo začali objevovat zvířata.. pumy, panteři a medvědi. Robin pochopil. To jsou oni, to jsou strážci, kteří je budou chránit před zlem. S úsměvem na tváři se vydal ke svému domu. Už neměl strach o město. Věděl, že pokud je pod ochranou Ura, je vše v pořádku. Aspoň prozatím.

16. 12. 2008, 20:51 - Shy

Strážnému na hradbách města Nelya Irin se unaveně zavíraly oči. Zase další z nudných hlídek. Kolem ticho jako v hrobě. Hvězdy se schovaly za temná mračna. Asi přijde bouřka. Mladý farean si zimomřivě přitáhl plášť blíže k tělu.
Náhle něco zaslechl. Zpozorněl a upřel zraky ke skalám. Jakoby padalo kamení. A ve vzduchu je najednou cítit kouř. Rychle popoběhl po hradbách k západu. Co to je? Ve tmě se něco hýbe. Nasadil šíp na tětivu dlouhého luku. Stále se snažil prohlédnou temnotu. Ten černý kostěný šíp neviděl. Jen zaslechl jeho tichý zlověstný svist. V příštím okamžiku se mu šíp zabodl do krku. Svět náhle ještě víc potemněl. Pomalu se mu ztrácelo poslední světlo z očí. Ještě zahlédl několik kostlivců vystupujících ze tmy kolem hradeb. Z posledních sil se pokusil zatroubit na poplach. Ale slonovinový roh mu vypadl z rukou a on už neviděl nic.

Nemrtvých kolem Nelya Irin stále přibývá. Útok na město začal. Temnota se stahuje nad města všech národů.

24. 08. 2008, 21:18 - Shy

Hnízdo

Cesta do nejhlubších jeskyní Hnízda je lemována strážemi. Pavoučí bojovníci ostražitě hlídají cestu k Ní. Nikdo, kdo nepatří k Jejím poddaným, nemá šanci proniknout do nejnižších pater. Muže v rozbité zbroji, který krvácel z mnoha ran a mířil nejistými kroky stále níž a níž, si nikdo nevšímal. Temný amulet na jeho hrudi dokazoval, že patří k Jejím služebníkům.
Obrovská trůnní jeskyně byla ponořena v šeru. Jen světlo nazelenalých magických ohňů ukazovalo cestu k vysokému schodišti. Mohutní strážní pavouci klektali obrovskýma zubama a smrtící jed se syčením ukapával z jejich kusadel. Dál už nesměl nikdo. Krvácející muž poklekl na zem blízko u vrcholu schodiště.
„Paní!“, tiše zasípal. Pavoučí královna měla skvělý sluch.
„Kasserth. Ssplnil jsi můj úkol?“
„Běda královno. Lidé byli připraveni. Naše hlídky byly pobity, aniž pronikly do města. Přežil jsem jen já.“
„Tssss!“, z temnoty pomalými plíživými kroky vylezla na světlo pavoučí královna. Byla dvakrát větší, než její strážci. Osmi blýskavýma očima se chvíli dívala na muže klečícího u jejích ostnatých nohou. Potom bleskurychlým pohybem kusadel oddělila mužovu hlavu od těla. Chvíli chlemtala krev a pak se otočila a pomalými kroky se vrátila do temnoty. Cestou syčela rozkazy strážím a pomocníkům kolem trůnu.
„To město chci. To město se všemi lidmi! Dejte mi ho! Brzy!“