Lave menu


Novinky



11.07.2018, Cesta domů, Události

Gerwyn se musel přemáhat k úsměvu, když se loučil s mladým hrabětem. Tak, jako mu slova gratulací nešla přes rty na oslavě hrabství, nešla mu přes rty ani nyní. Přesto děkoval za pohostinnost a chválil obnovu Tooru. Přesto se těšil na další setkání a doufal, že jejich nedávné neshody a nedorozumění jsou zapomenuty. Něco se mu nezdálo a nemyslel si, že by to mělo něco společného se slovy gwalky o svém protipólu. Ne, tuhle ješitnost už překonal, stejně jako nedůvěru starého fareana. Tahle myšlenka mu pomohla se usmát na blondýna a vyjádřit své díky se zdáním upřímnosti. Jeho spěch do přístavu nebyl hraný ani trochu. Opravdu musel stihnout příliv. Ne proto, že by jeho návrat domů nepočkal o dalších pár hodin, ale proto, že musel dodržet čas tajného setkání domluveného na širém moři.

po setmění, několik mil od břehu...
Rybářská bárka přirazila k boku o tolik většího korábu. Na palubu arapalské lodi se nejdříve s nadávkami vyškrábal John, který vládce Říše probodl pohledem.
"Tohle je pitomej nápad," povzdechl si Gheeřan, ale vzápětí se otočil, aby nahoru pomohl zbylé posádce loďky. Celkem byli tři a během chvíle stáli před usmívajícím se lordem, za nímž stál mladý, trochu zamračený voják.
"Vítejte na palubě, slečno Vinie," políbil ruku štíhlé postavě v kápi, jen aby se vzápětí s pokývnutím obrátil k Oriasovi, třetímu návštěvníkovi. "Generále, prosím přijměte mé slovo, že přebírám ochranu nad Vaší dcerou. Udělám vše pro to, aby na Zagan-Mar našla štěstí."
Starý voják jen pokývl. Na jednu stranu se mu to, co dělají příčilo, na druhou to bylo plnění starých závazků. A závazky by se měly plnit.
Za další hodinu, strávenou společnou večeří a loučením, se bárka znovu odrazila od boku korábu a vyrazila houstnoucí tmou zpět k pobřeží. Arapalská loď se už obracela opačným směrem, je čekala delší cesta. Delší, ale rozhodně pohodlnější. Přecijen, byl to koráb lorda, který si na slušné zázemí potrpěl.

2.07.2018, Obnova hrabství, Události

Vládce Arapalu musel rozhodně vypadat překvapeně, když na Fergasovo pozvání vešel do velkého sálu Toorského hradu a spatřil tam nemálo známých tváří. Čekal další hovor mezi čtyřma očima a na místo toho tu bylo dobrých třicet lidí. Většinu z nich už znal z různých jednání. Všichni ale měli něco společného - rozhlíželi se, jako by netušili proč byli přivoláni. Ne, rozhodně nebyl jediný, kdo nevěděl o co se jedná. Popošel k výpravě z Gheeru, města co si už stihl svým způsobem oblíbit, a tlumeně se zeptal Johna, jestli náhodou neví proč tu jsou. Nic se nedozvěděl, snad až na nejisté pokrčení rameny. Stejnou odpověď dostal i na otázku jestli je tu někdo z táborů. Nepozastavil se nad tím - kolikrát v minulosti viděl tyhle lidi něco řešit bez obyvatel táborů?

Netrvalo dlouho a na lehce vyvýšeném podiu se objevil mladý toorský velitel. Gerwyn viděl, jak mu po tváři mu přeběhl viditelně spokojený výraz, snad se zdálo že dorazili všichni pozvaní. Když lord očima sledoval pohled světlovlasého muže, vlastně ho ani nepřekvapilo, že se zadíval na merhabského generála stojícího v první řadě. To už ale Fergas začal mluvit a i Gerwyn musel uznat, že mluví dobře. Mluvil o pádu města, o houževnatosti svého lidu. Mluvil o odhodlání a víře, stejně jako o minulosti a budoucnosti. Mluvil o spolupráci a přátelství, o tom jak byl Toor obnoven. A s obnovou města že jde ruku v ruce i obnova hrabství. Tak praví Fergas, hrabě Toorský.

Snad právě lord Gerwyn by měl mít pochopení pro to, co mladý muž udělal, když sám sobě posadil na hlavu korunu vládce.

24.06.2018, Přesun, Události

... pár dní zpět
Světlovlasý muž v toorských barvách se ani neptal strážných, jestli je gheerský host uvnitř. Místo toho jim jen pokývl a zaklepal na dveře, které mu zanedlouho otevřela usměvavá blondýnka, aby ho vzápětí gestem pozvala dál.
"Veliteli, to je mi překvapení," řekl od stolu vládce Zagan-Mar, jen aby se zvedl, aby pozdravil návštěvníka.
"Lorde," dostalo se mu suché odpovědi. "Nějak jste si oblíbil pobyt za hradbami Gheeru. Troufám si tvrdit, že Toor by vám poskytnul větší pohodlí."
Gerwyn se jen pousmál a pokynul Fergasovi k lavici u prostorného stolu. Netrvalo dlouho a před nimi se objevily poháry a džbán ostrovního vína, se kterým se konečně rozproudila konverzace viditelně plná nedůvěry na obou stranách. Ani jeden z mužů nepatřil mezi důvěřivé a oba měli problém podívat se na skutečnost očima toho druhého. Trvalo pár hodin, než se shodli na tom, že poté co lord vyřídí vše potřebné v Gheeru, přesune se do Tooru, jehož obnovený přístav za určitých podmínek přijme i jeho koráb.

... a nyní
Gerwyn musel uznat, že okolí toorských farem se od jeho poslední návštěvy změnilo výrazně k lepšímu. Ten mladík, jak to tak vypadá, sdílí vizi svého předchůdce. Doopravdy chce obnovit Toor. Možná to nakonec nebude tak zlé, být nějakou dobu zde. Třeba ještě najdou společnou řeč. A rozhodně byl rád za to, že zbytek jeho výpravy není odsouzen k nekonečnému pobytu na dohled pobřeží.

11.06.2018, Tři ostrovy - tři obrazy, Události

Před mohutným démonem se zjevila snad až komicky malá postavička. Přikrčila se hned, jak se velké stvůře rozežhnuly oči. Ano, čekali dlouho. Ale už ne víc... Schoulený tvoreček k nohám démona hodil něco bělavého, jen aby se ta věc vzápětí vznesla do vzduchu a stoupala až před žhnoucí oči.
"Kost? Přinesl jsi mi KOST?"
"Žebro, mocný... symbolické..."
"Okousané..."
"Byla tak sladká...," zakňoural imp, ale to už byl chycen do pracky svého pána a zvedán ze země. Nic mu nepomáhalo jeho zmítání se.
"Nezklameš mě," zahučel démon fakticky do své dlaně. A imp věděl, že nezklame. Nezklame, protože pokud ano, nebude mít ani možnost litovat.

Do Skalboru poslední dobou jezdil osobně, obvykle s malým doprovodem. Sám sebe přesvědčoval o tom, že je to tím že rád řeší věci osobně. Dnes mu to ale dávalo alespoň možnost nechat si v klidu projít hlavou odpověď, která mu přišla z ostrova. V klidu?
"Sebestředný šmejd, beztak má něco v plánu," hučel mladý toorský velitel sám pro sebe, zatímco se podél pobřeží vraceli zpět domů. To pobřeží mu teď ale dalo příležitost vypořádat se se svým vztekem, když před sebou uslyšel pisklavé zvuky krysích lidí.
Zavelel do útoku.

Jeho žena mu mnula ramena, snad věřila že ho tím uklidní a odradí od toho, aby opět jel na pevninu. V posledních měsících se spokojil s občasným kontaktem s Gheerem, aby zjistil jak se daří jeho lidem. Teď ale přišla zpráva z toho druhého krystalu a ukázalo se, že měli velmi dobrý odhad když neočekávali nic dobrého.
"Věřila bys, že opravdu žádal vysvětlení, proč jsem vyslal do světa nějaké vrány? Jako by se mě na to neptali už tolikrát, co s nimi mám společného...," sevřel rty lord Arapalu.
Jeho paní se sklonila k jeho uchu. "Doopravdy věříš, že když jim to zopakuješ znovu osobně, tak to k něčemu povede? Co když mají zlé úmysly?"
Gerwyn se k ní jen pootočil a usmál se. "Třeba, že by se mě pokusili zadržet, má drahá? Myslíš, že jsou až tak hloupí?"

2.06.2018, Pochybnosti, Události

Od rozeslání zprávy uplynulo už několik dní, dní které toorský léčitel z většiny strávil uvnitř pevnosti. Mladý velitel se rychle zotavoval a opět dokazoval, že i lehká zranění mohou díky krvácení vypadat hrozivě. Přes protesty léčitele už odmítl zůstat na lůžku a tak teď přikulhal do místnosti, kde na něj čekali adresáti zprávy, až na Oriase. Někteří se tvářili více něž překvapeně, že ho viděli na nohou, jiní jako by s tím počítali. Nezáleželo ale na ničích výrazech, záleželo jen na tom, že se Fergas usadil do připraveného křesla a podíval se na Johna, který přijel regentovým jménem z Gheeru.
"Jsem rád, že jsi sem našel cestu," řekl tlumeně, jako by mu slova ještě činila potíže. "Doufám, že nám budeš schopen říci, kolik Gerwynových lidí je na pevnině... a jestli je máte pod kontrolou."
"Co...?," začal gheerský muž, ale byl okamžitě přerušen.
"Zatraceně Johne, nechceš mi tvrdit že Vrány najednou nemají s Arapalem nic společného že ne!," zvýšil hlas světlovlasý velitel a pokusil se vstát z křesla, jen aby se do něj znovu posadil. Odpovědí mu ale bylo jen odfrknutí, odfrknutí, které odstartovalo velmi ostrou diskuzi. Diskuzi s velmi nejasným závěrem...

Nikdo z hádajících se mužů ale neměl doopravdy tušení, co se děje daleko na východě od Tooru. Netušili, že to s čím se potkal Fergas byl jen příznak mnohem větší změny. Bez hlídek z věže, o kterou přišli, byli slepí a nevěděli, že prastaré ocelové mříže byly zbaveny nánosů věků a skalní pevnost otevřela svou bránu, aby z ní vyšli muži. Muži v rudých pláštích.

27.05.2018, Masakr, Události

Když stráže na bráně uviděli pomalu přicházejícího koně, jejich radost se pomalu proměnila v hrůzu. Ze sedmi, kteří odjeli na jednoduchou misi, se vrací jediný. Ostrý zvuk zvonu okamžitě vyburcoval celé město a tak ve chvíli, kdy se koňské podkovy rozezněly po dlažbě, už na jeho jezdce čekal felčar spolu s několika vojáky. Světlovlasý muž měl prsty pevně zamotané do hřívy, snad aby ho pomohly udržet v sedle, zatímco jeho krev stékala po krku koně, který vypadal jako by proběhl půlku světa. A nejspíš tomu tak bylo. Když vojáci vymotávali hřívu z prstů mladého velitele, snažili se moc nepřemýšlet co se stalo. To se ale změnilo, když Fergas promluvil. Když ho se skučením stahovali ze sedla, z jeho úst unikla jedna jediná věta. "Byl to naprostý masakr..."

Do hodiny brány Tooru opustili tři jezdci. Jeden nesl vzkaz Sarifovi do Skalboru, druhý jel až za Juliánskou pevnost, do Foxhole. Ten třetí nesl vzkazy dva, oba do Gheeru - jeden byl určen regentovi a druhý generálovi na odpočinku. Všechny vzkazy měly ale stejný obsah, všechny nesly zprávu o zkáze průzkumné jednotky, která jela zjistit, co je pravdy na zpávách pocestného o padlé obranné věži.

Stránka 1 z 40  >   >> Zobrazit vše

forum dp2 ozveny dp2 obchodna vyveska
soubory ke stazeni
privesky dp2