Lave menu


Předmluva

Již sto čtyřicet pět let nosí tato země nové národy... Sto dvacet let uplynulo od doby, kdy vyhnanci ze světa Britanie opustili své domovy a vydali se hledat nový svět, ve kterém by znovu obnovili zašlou krásu a moc svých království. Dávno zničená stará města - Britain, Yew, Trinsic či Minoc již neexistují, v rozvaliny je proměnily hordy démonů. A přece, jejich obrazy jsou stále v našich myslích.

Nová země byla příslibem nového, lepšího života. Ve své štědrosti dala vzniknout novým civilizacím. Avšak ani v těchto končinách nebylo vše tak snadné, jak uprchlíci doufali. Města rostou a padají do zapomnění a naopak zapomenuté národy znovu vystupují z hlubin na povrch. Tak tomu bylo i s Arapalem. Starobylou říší, která si chtěla podmanit svět a tato touha se jí stala osudnou. Pýcha předchází pád a říše Arapalu zmizela z povrchu zemského stejně rychle, jak získala svou moc. Po několika staletích už všichni věřili, že Arapalská říše nadobro zanikla. Svět doufal, že už nikdy tuto prokletou rasu nespatří, avšak i ty nejhorší noční můry se mohou změnit ve skutečnost. Arapal znovu povstal a se silou větrné bouře se vydal obnovit svou zašlou slávu a moc. Mnohé národy se mu postavily na odpor, avšak proti těmto nadlidským tvorům byli i ti nejudatnější bojovníci bezmocní. Ani dva nejvýznamnější městské státy, Toor a Merhaba, nemohly odolat po staletí rostoucí síle. Ve světě padalo jedno město po druhém až nezbyl nikdo, kdo by mohl Arapal zastavit. Tím se dovršila dávná legenda a Arapal získal neomezenou moc nad celým kontinentem.

V lesích zbylo jen několik slabých míst skrytého odboje. A v těchto místech přežívala naděje na nový řád světa a obnovu starých pořádků. Jedním z takových míst je osada Luminor, kterou národy vybudovaly ke konci války, aby se měly kde ukrýt a později se stala zrodem odboje. Arapalská nadvláda sice drží kontinent v ocelových kleštích, ale nic není ztraceno... Z příkladu Arapalu se lze něčemu přiučit, totiž že teprve čas ukáže, jak silná a jednotná je vláda tyrana a že čas může pomoci všem, kteří se pečlivě připravují na změnu. S postupem času totiž odboj sílí a nyní nastává ten pravý čas na vzpouru. Přidej se i ty, hrdinný dobrodruhu, a přidej svůj meč, luk, či knihu kouzel. Třeba to budeš právě ty, kdo rozhodne a přinutí Arapal zalézt znovu pod zem, kam patří!

Novinky

    29.03.2017, Cesta domů, Události

    Loď se na obzoru ukázala nedlouho po poledni.
    Lord Gerwyn už popocházel po altánu, jako by ho začínala ovládat nervozita. Na jeho tváři se však dále skvěl úsměv, který k němu, jak se zdálo, téměř neodmyslitelně patřil. Se svým protějškem, generálem Oriasem, dnes neprohodil více než několik vět, ve kterých si přislíbili brzké pokračování jednání a samozřejmě pokračující příměří. Gerwyn u sebe měl listinu, která tato dohodu stvrzovala a kterou by mu na ostrově mohla významně pomoci. Oba nyní měli na mysli mnoho věcí, ale Gerwynovu mysl toho sžíralo víc než Oriasovu. Nejen, že měl potvrzeno, že za smrt zasvěcenců ve Skalboru nemůže Gwynnar, ale přemýšlel i o návštěvníkovi, kterého mu dovedla Daryanna a vlastně díky tomu přemýšlel i o jí samotné.
    Od korábu se k pobřeží přibližovala loďka.
    Netěšil se na cestu, ale byla nezbytná. Musí rozehrát další dějství představení, na jehož konci bude jeho titul široce uznán. Potom se sem zase vrátí. Potom bude čas zjistit, zda ten návštěvník mu do karet nahrál nebo mu je spíše zamíchal pod rukama. Tohle bylo pro něj zatím tajemství, tajemství, které čeká na rozlousknutí. Stejně jako zjistí, kdo mu způsobil tu bolest, kterou zakusil. Zjistí, díky komu křičel bolestí a nenávistí, díky komu proklínal Gwynnarovo jméno. Zjistí, čí ruka vlastně vedla tu jeho, když odstraňoval Arrmona ze své cesty.
    Pevně svíral okraje člunu a sledoval vzdalující se pobřeží.
    Už teď se těšil na pevnou půdu pod nohama, už teď se nemohl dočkat jejího úsměvu. Myšlenky na ta tajemství ho však neustále ubíjely, neustále se jimi musel zaobírat. Jako by pro jeho mysl vše ostatní najednou bylo podřadné. Dohoda se zatím rýsuje… ale ta tajemství...
    Gerwynův koráb se i s ním na palubě prodírá vlnami k zpět k Zagan-Mar...

    28.03.2017, Na palubě, Události

    Zvedal se mu žaludek z neustálého pohupování paluby. Skláněl se nad stolem pokrytým pergameny a psal, jen aby se občas zadíval na zeď, kde plápolavý svit lampy osvětloval obraz hnědovlasé dívky. Vždy se jen usmál a začal znovu psát. Její úsměv mu byl vším a celou cestu mu pomáhal překonávat mořskou nemoc. Na dveře někdo opatrně zaklepal.
    “Dále,” řekl zpěvavou arapalštinou muž za stolem.
    “Pane, jídlo je na stole,” odvětil mu muž stojící mezi dveřmi.
    “Lorde,” opravil ho sedící a zpříma se na muže podíval.
    “Lorde, jídlo je na stole,” poslušně se opravil příchozí, čímž si zasloužil okouzlující úsměv a pokývnutí od sedícího.
    Gerwyn se zadíval na zaklapávající se dveře a jen potřásl hlavou. Všichni si musí zvykat na nové uspořádání… všichni. Po jídle ale vezme svůj dalekohled a sám se půjde podívat na to, co se chystá na břehu. Třeba i jemu někdo zamává. Ta představa ho skutečně pobavila.

    o pár hodin později
    Zamyšleně poklepával prsty o stůl, o který se opíral, a poslouchal rozhovor svých dvou společníků.
    “Sami nedodržují počty, co navrhli… Měli bychom odplout.”
    “Máme čas, třeba je to dočasné.”
    “Tohle k ničemu nepovede.”
    “Jako by to někdo zkoušel…”
    “Zkoušel, starý lord Arrgwen chtěl jednat!”
    “Lord Arrgwen je hnal do rohu!”
    Teď se už Gerwyn narovnal a bouchl dlaní do stolu.
    “Jste jak hádající se děti,” řekl zcela klidně a zůstal potichu, dokud se k němu neotočili. V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře.
    “Dále,” zabručel podrážděně Gerwyn. Neměl rád, když mu někdo kazil pointu.
    “Pa... Lorde, vojáků na pevnině ubylo. Zůstali tam čtyři uniformovaní, jeden prostě oblečený a motají se tam pořád ti, co se drží stranou - mávající zelený stařík, hubený muž na lamě a bledá žena na hnědém oři.”
    “Sledujte je, jestli se jejich počty udrží, tak za svítání připravíte člun. Nehodlám tu sedět ani o okamžik déle, než je potřeba.” Podíval se na své společníky. “Naše debata pozbyla smyslu, pánové,” pronesl s úsměvem a ukázal ke dveřím. Jen potřásl hlavou, když je sledoval na odchodu.
    “Jako by se báli nevyrovnaných počtů,” řekl si pro sebe, když popocházel k oknu a zadíval se k pevnině. “Ani dvojnásobek by pro ty na pevnině nebyl zárukou bezpečí…”

    26.03.2017, Západ slunce, Události

    Na širém moři
    Stál u zábradlí na palubě svého korábu a svíral ho rukama, až mu bělely klouby. Příď rozrážela vlny a on upíral zrak na horizont, kde se pomalu začínal rýsovat proužek pevniny. Skalnaté masivy svírající trosky města Toor vypadaly hrozivě, ale on se na ně díval s nadějí. Už jen to, že viděl pevninu, ho uklidňovalo. Ohlédl se nahoru ke stěžni, v jehož koši stál jeho muž se dvěma odkazy zraku.
    “Co vidíš?” zavolal na něj zpěvavou řečí.
    Pozorovatel se podíval dolů.
    “Břeh vypadá čistý, lorde. Jsou tam vojáci, čtyři s rudými plášti, čtyři s modrými. A nějaký altán nebo stan,” odpověděl mu stejně hlasitě a zcela stejně zpěvavě.
    Gerwyn jen přikývl a opět se zadíval k horizontu. Na rozdíl od svého muže viděl opravdu jen pomalu zvětšující se proužek pevniny. Někdy přemýšlel, jaké to je, vidět lépe než dravý pták. Dnes ale přemýšlel nad zcela jinými věcmi. Za okamžik si i ti na pevnině všimnou jeho lodi. Byl rád, že místo rudých plachet nesl jeho koráb zlaté. Zlaté barvy zapadajícího slunce. Věděl, že na prvním dojmu záleží, takže se rozhodl, že přes jeho nepohodlí několik hodin počkají na širém moři, aby se zjevili při západu slunce. Nemohl vědět, jaký pohled to bude z pevniny, dělal jen vše pro to, aby to vypadalo tak, že připlouvají ze slunce.
    Rozhodně ho čekal zajímavý týden…

    Na pevnině u Tooru
    Už tu byli několik dní, dnešní noc měla být noc novu, nejtemnější noc měsíce. Slunce se pomalu blížilo k obzoru, když si jeden z vojáků všiml korábu na horizontu, těsně vedle zapadajícího slunce. Oni opravdu připlouvají. Najednou se celé tábořiště stalo mumrajem, každý toho měl najednou hodně na práci, ale většina z nich se alespoň na chvíli zastavila, aby se podívala na válečný koráb.
    Důstojníkem cloumala směsice vzrušení a nepokoje. Byl ve Skalboru, věděl co ti na lodi umí. Teď se na ni díval a snažil se zachovat klidnou hlavu.
    “Pošlete zprávu regentovi a generálům,” obrátil se k pobočníkovi. “Naši hosté jsou na obzoru.”

    24.03.2017, Úsvit, Události

    Zagan-Mar
    Úsvit ho zastihl na vrcholku jedné z hlídkových věží. Hleděl na východ, nikoli však kvůli slunci, to ho stále oslepovalo. Za horizontem na východě ležel zbytek Dalthegaru - pevnina. Místo, kde bylo prolito už tolik krve, místo, kam se teď vydá i on. Ozvalo se za ním tiché zacinkání zbroje a on se otočil, aby pohlédl na jednoho ze svých strážců.
    "Lorde, čekají na Vás dole."
    Nemusel říkat víc. Gerwyn věděl, kdo na něj čeká - sám je svolal. Poslední zpráva z pevniny hovořila jasně. Na něm teď bylo tlumočit její obsah a svou odpověď ostatním.

    Toor
    Na pobřeží u toorských farem bylo po ránu nezvykle rušno. Povoz složil na zem dlouhé tyče, balíky plátna a lana. A několik vojáků a řemeslníků, kteří se hned pustili do práce a začali uklízet zem od spadaných větví, starého listí a kamení.

    18.03.2017, Zasedání rady, Události

    Další zasedání Velké rady odboje se uskuteční ve středu 22. v osm večer ve Skalboru.
    Regent Tern, generál Sarif a generál Orias

forum dp2 ozveny dp2 obchodna vyveska
soubory ke stazeni
privesky dp2